Normální malba, Výstavní síň Mánes, Praha, 5. 1. – 31. 1. 2009
Výstava Normální malba si klade za cíl představení proudů, které se projevují v malířské tvorbě mladých umělců narozených kolem roku 1980. Zároveň má představit díla těch talentovaných výtvarníků, jejichž práce většinou nebývají zařazené do oficiálních přehlídek malby a upozornit na ně. Splnit tento cíl se výstavě víceméně podařilo.
Odlišné přístupy k tématům a jejich zpracování v dílech jednotlivých autorů, z nichž všichni jsou absolventi pražské AVU či brněnské FaVU, lze považovat za hlavní motiv výstavy. Výstavní síň Mánes je také dostatečně prestižním prostorem, takže výstava nezůstává bez povšimnutí médii, což dokazuje například kladná recenze v Reflexu 04/2009.
Na druhou stranu nelze o výstavě říci, že by nějakým způsobem uchvátila, strhla, či že by aspirovala na kulturní zážitek sezóny. Normální malba je výstava dobrá, ale ne vynikající, prostě normální. Přesto jsou na ní díla, která se vryjí do paměti. Považuji za ně malby Lukáše Miffeka, který vychází z té stránky pop-artu, která kriticky reagovala na konzumní společnost.
Do jednoho svého obrazu zahrnul Lukáš Miffek Campbellovu polévku, čímž přímo citoval Andyho Warhola. Snad nejvtipnějším obrazem jsou však jeho Prckové (2008 ), obraz znázorňující párky v rohlíku s dudlíky v ústech. Barevně se jedná o malbu tak výraznou, že by málem přehlušila všechny ostatní, nebýt toho, že vedle ní je instalované dílo Velký úklid (2008 ) od Karla Jerieho – dalšího z velmi nadějných mladých talentů. Ten na výstavě jako jediný kombinuje malbu s instalací, tak, že jedna část obrazu postupně přechází v objekt.
Ve výčtu toho nejlepšího z Normální malby by neměl chybět ani Jan Germot, který je nejmladším ze všech vystavujících. Jeho obrazy Izolovaná vlastněná (2008 ) a Kalhotky (2008 ) obsahují erotický, sadomasochistický podtext, zpracovaný citlivým přístupem, který neuráží.
