Normální malba je štětec a barva
20.01.2009 17:37Brněnská agentura ARSkontakt, zaměřující se především na prezentaci výtvarného umění mladých českých autorů, uvádí ve výstavní síni Mánes výstavu nazvanou Normální malba. Ať si název zní trochu banálně, její obsah banální rozhodně není.
Normální malba prezentuje práce deseti mladých autorů, které pojí především pevné přimknutí ke klasické zobrazivé malbě. V dnešní době, kdy do umění zasahují stále nová media, zúčastnění autoři s přehledem dokazují, že jakákoli diskuse o "přežitosti" jedné z nejstarších výtvarných technik je zbytečná. A jak říká kurátorka výstavy Kateřina Tučková, vlastně ani diskusi nepřipouští.
Autor: Jan Gemrot
Všichni umělci (Alena Anderlová, Igor Grimmich, Jan Gemrot, Pavla Gajdošíková, Lukáš Miffek, Zbyněk Havlín, Karel Jerie, Denisa Krausová, Eva Spěváčková a Martin Salajka) vystavují hlavně velkoformátová díla. Pro některé je účast na Normální malbě jednou z prvních výstavních možností v Praze.
To ovšem není případ absolventa ateliéru Michaela Rittsteina na AVU Lukáše Miffka, který pro společnou výstavu vybral cyklus pláten, jenž bychom mohli nazvat "konzumní potěšení." Jak je u Miffka zvykem, nechybí v něm smysl pro groteskno a pořádná dávka humoru, která však odkrývá závažná témata. Na obraze Život je krásný vtipně konfrontuje Warholovu Campbellovu polévku v plechovce s konzervovaným Bravčovým mäsem. Nemělo by nám však uniknout, že dámy nakoupily v poušti. Podobný odkaz v sobě nesou i další obrazy Prckové (rozuměj šťastné hot dogy), Biopotěšení nebo Po italsku. Miffkův bývalý spolužák Karel Jerie kromě velkých formátů na výstavu dodal i jeden z jeho oblíbených cyklů - tentokrát se jedná o rychlovarné konvice. Jerie zde jen potvrzuje svoji fascinaci variabilitou za předpokladu existence barvy.
Autor: Pavla Gajdošíková
Díla Pavly Gajdošíkové nabízí intimní pohled do liduprázdných nočních bytových scenérií, fascinující magii všednosti. Shluky nábytku nebo jen zapnutá televize působí v její malbě až neuvěřitelně pustě a zraňujícím dojmem. Jan Gemrot zaujme obrazy plnými zvláštního napětí a nedořečeného významu - cyklus Kalhotky, Izolovaná / Vlastněná. Alena Anderlová potom svými temnými plátny, u nichž pracuje se světlem jako by s odkazem dekadentní malby. Ve vystavených malbách Denisy Krausové najdeme existenční neklid, podobně jako v cyklu Dušičky Martina Salajky, který má až surreálný nádech. Pohledy z okna Igora Grimmicha jsou zase konfrontací člověka s městským prostředím a urbanismem.
Sečteno a podtrženo - Normální malba se nijak tematicky nevyhraňuje. Je příjemnou exkurzí do práce nastupující výtvarné generace, která neztrácí chuť tvořit barvou a štětcem. Výstavu lze v Mánesu zhlédnout do 31. ledna.
———
Zpět