Oidipus Rex, Jaroslav Balvín ml.
16.05.2009 17:44Před sedmi lety začal mladý malíř a komiksový tvůrce Karel Jerie (1977) pracovat na ko miksové adaptaci na motivy slavné Sofoklovy tragédie o Oidipovi. První, tehdy ještě černobílé vlaštovky se objevily v komiksovém fanzinu Pot č. 2 a 3, definitivní podobu vydalo až letos nakladatelství Garamond. To se zřejmě na komiksové adaptace začíná specializovat. Po nevydařeném almanachu na motivy Kytice K. J. Erbena chystá na podzim komiksovou verzi slavných Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Na ní pracuje právě Jerie ve spolupráci s Tomášem Matějíčkem, který se ostatně jako komiksový redaktor podílel i na aktuálním titulu Oidipus Rex.Plnobarevná publikace s tvrdou obálkou, čítající 72 stran formátu A4, je profesionálně a v kladném smyslu slova konzervativně zvládnutým úkolem adaptovat klasické literárně-dramatické dílo v moderním médiu komiksu. Nesetkáme se tu s nějakými experimenty nebo úlety, proto je Jerieho Oidipus vhodný i pro širokou veřejnost nespecializující se na komiks a především pro školní mládež. Didaktičnosti knihy slouží i přehledná „lévi-straussovská“ genealogie hlavních postav, jejichž tváře jsou na předsádce knihy propojeny různobarevnými linkami označujícími vzájemné vztahy, případně doplněny ikonkami oka, lebky atd. signifikujícími Boha, smrt apod. Fyziognomie Jerieho postav jde ve stopách Karla Saudka, jeho stylizace se ale obejde bez typicky saudkovské karikatury a ironického šklebu. Autor s klasickým malířským vzděláním bravurně ovládá jednak kompozici políček, jednak celé stránkové sazby (rozložení a vzájemná proporcionalita jednotlivých políček na stránce dle logiky obsahu těchto políček, kontinuity a dramatičnosti syžetu). Je evidentní, že pro Jerieho je základní jednotkou komiksu právě jedna stránka. Většinou u něj jedno políčko na stránce dominuje, ostatní se mu podřizují, resp. většinou nějakým způsobem toto dominantní políčko ostatní zahrnuje; francouzský teoretik komiksu Thierry Groensteen pro tento fenomén používá inovovaný pojem středověké inkrustace. Často se také setkáme s celostránkovými výjevy a celostránkové jsou i úvodní „dvojičky“ tří kapitol alba. Na první stránce takové dvojičky Jerie použije motiv z oné kapitoly, který vsadí na bílou stránku s jejím názvem, aby z tohoto motivu vybral detail, jenž zvětšený a rudě vybarvený vidíme, když úvodní stránku otočíme. Základní tragický příběh o nevědomé otcovraždě a incestu hlavního hrdiny s jeho matkou Jerie odlehčuje nadnesenými a ironickými komentáři řeckých bohů. Největším autorským vkladem do dramaturgie adaptace je překvapivá proměna „prozaického“ komiksu v „dramatický“ na konci alba, při jeho tragickém vyústění. Hrdinové, kteří byli předtím plně zasazeni do příběhu, promlouvali normálním jazykem a pohybovali se v autentických interiérech, se najednou mění v divadelní deklamátory na pódiu, kteří odříkávají klopýtavý lyrický text divadelní hry. Čtenář je tímto zvratem postupně vyveden z víry ve fikci, která je pro plnohodnotné vnímání jakéhokoli příběhu potřebná. Nakonec se postava z komiksu, Bůh Apollon, obrací přímo na čtenáře s upozorněním, že hra sice končí, ale divadlo života trvá. Paradoxně se tak vše znovu obrací: je nám implicitně sděleno, že příběh, který se zde odehrával, byl sice fikcí, ale tato fikce vychází z našeho života, resp. náš život je touto fikcí formován. Autorovi se tedy celkem zdařile podařilo do jeho komiksu zahrnout nejen některé rétorické principy orální slovesnosti, v níž je pravděpodobně zaklet původ pozdějšího literárního mýtu o Oidipovi, ale i Freudovu interpretaci tohoto mýtu. Jaroslav Balvín ml. |
|
| Vydal | Garamond, Praha 2007 |
———
ZpětNovinky
