Rea Michalová, úvodní slovo k výstavě "Poslední leč"

KAREL JERIE

POSLEDNÍ LEČ

Galerie Michal's Collection, Husova 13, Praha 1, 30. 10. - 5. 12. 2008

Někteří umělci jsou dobří kreslíři. Jiní zase dobří malíři. Karel Jerie je skvělý kreslíř a skvělý malíř.

Publikum, které se zajímá o komiks, zná jeho příspěvky v časopisech Aargh!, Crew, Pot, Zkrat, Bedeman či Nový Prostor, v Reflexu, A2, Lidových novinách, ad. či v řadě komiksových sborníků. Nejreprezentativnějšími ukázkami jsou jeho dvě samostatná komiksová alba „Šifra Mistra Hanky“ a „Oidipus Rex“.

Komiks můžeme chápat jako jakousi Ariadninu nit, která prochází   Jerieho tvorbou a tvoří její základ. Sám však přiznal, že se zprvu zdráhal komiksové prvky ve svých obrazech použít. Ale člověk si nevybírá... Síla Jerieho obrazů spočívá především v tom, že se rozvíjí na jakési hranici mezi „vážným“ a „ne-vážným“. Neexistuje mnoho současných umělců, jejichž tvorba by byla tak „občerstvující“. A přitom tu nejde jen o otázku námětu. Jde o malbu samotnou, expresivněji utvářenou, místy s rafinovanými technickými detaily.

Jerieho tvorbu charakterizuje několik tématických celků - „staronové příběhy“, v nichž „neklasicky“ pracuje s „klasickými“ (biblickými, mytologickými) náměty (zmiňme plátna jako „Jan Křtitel“, 2002;  „Zvěstování“, 2003; „Perseus a Andromeda“, 2004, „Jiří a drak“, 2005 ad.) nebo výtvarnými předobrazy („Boss is dead, who will be the boss?“ - parodická přeměna Giottovy fresky; „Fantasmagorie“, 2004 - „figurální freska“, inspirovaná tématem Pokušení sv. Antonína a barokními  nástropními malbami), „hrdinové naší doby“ (série imaginárních portrétů, panoptikum postmoderních bytostí), obrazy s komiksovými postavami, příběhy žánru „fantasy“ ad.  Díky neuvěřitelnému bohatství autorovy  imaginace, schopné propojit „vysoké“ umění s „nízkým“, vzniká fascinující, někdy až bizarní výtvarný svět.

V roce 2005 začal pracovat na dílech s tématikou lesa. Vytváří sérii portrétů houbařů a fantastické výjevy odehrávající se na pasece, mýtině či uprostřed hlubokého lesa („Duch lesa“, 2005; „Strážce lesa“, 2006; „Zjevení na mýtině“, 2007 ad.). Na tyto obrazy v podstatě navazuje cyklus

„Poslední leč“ (2008). Rozvíjí příběh honu a myslivecké zábavy. Nejlépe ho charakterizoval Karel sám: „Stejně jako lov se skládá z jednotlivých lečí, tak i každý obraz na výstavě představuje jednu léčku jak pro malíře, tak pro diváka. A na každém záleží, jak se s kterou nástrahou vyrovná. No a vernisáž je vlastně taková poslední leč, kdy už je kořist pod střechou a může se v klidu oslavovat. Je to pro všechny poslední léčka a jenom na nich závisí, jestli je bude druhý den bolet hlava nebo žaludek. Ale každá kocovina jednou přejde. A protože lovec nevydrží dlouho zahálet, vyčistí si zbraně a začne se připravovat na další lov.“

Celý příběh se dá vnímat také jako komiks. Na druhé straně se komiks skládá především ze sledu políček, v nichž je vyjádřen obsah. Výhodou obrazů „Poslední leče“ je jejich nezávislost na tomto schématu.  Každé  plátno hovoří samo za sebe.

Kdesi jsem četla, že „obraz musí obstát vůči zajímavosti reality kolem nás“. Díla Karla Jerieho obstojí, ale co víc, dokonce ji překonají. Takže až   budete odcházet z výstavy, prosím nezakopněte.

Rea Michalová