Navzájem 2

NAVZÁJEM 2.: Petr Holub a Karel Jerie

Galerie PRE, Na Hroudě 1492/4, Praha 10

Otevřeno: Po – Pá 12.00 – 18.00 hod

Výstava potrvá od 11. září do 27. října 2012

Spolupráce dvojice Petra Holuba (1976) a Karla Jerie (1977) trvá už nějakou dobu a zdá se být umělecky podnětnou a úspěšnou. Poprvé se společně představili na výstavě pořádané ve Výstavní síni Chrudim; nesla název stejný, jako ta nynější – NAVZÁJEM. Titulem i obsahem výstavy informovala návštěvníka o tom, jaké podoby může mít spolupráce dvou umělců tvořících v rozdílných médiích, sochaře a malíře, a jak to vypadá, když se jejich cesty protnou.

Takový koncept přináší i pokračování jejich vzájemné součinnosti, výstava nazvaná NAVZÁJEM 2.

Ke spolupráci této dvojice autorů mohlo dojít především proto, že jejich tvorba vykazuje řadu společných rysů. Tím nejpodstatnějším je fakt, že se odvíjí v dimenzi zobrazivého umění, nechává se inspirovat příběhem, ať už konkrétním, v případě Petra Holuba, nebo fantaskním, v případě Karla Jerie.

V tematickém podloží jejich uměleckých výstupů se vždy objevuje postava člověka (případně mutanta či nakonec zvířete), která vyvíjí aktivní činnost. Bojuje, hledá, pátrá, nahlíží, zkrátka účinkuje. Jako na jevišti. A dokonce v cyklech, které se v tvorbě Karla Jerie řetězí do výpravných sérií natolik, až vzniká představa o ději. Ostatně, cykličnost a návaznost jednotlivých výjevů, je jeho zásadním poznávacím znakem, který se generuje z jeho druhé umělecké polohy: z komiksové tvorby, jíž si dnes autor získal už nemalou proslulost.

Oba autory spojuje také úzký vztah k formálně klasickému pojednání prací. V díle obou z nich je zřetelné, že prioritní kategorií je obsah a teprve následně forma, přičemž ta se snaží vyhnout experimentům a výbojům, jež by byly nepodstatné pro výsledné sdělení. Takové konstatování může znít téměř zpátečnicky, ale opak je pravdou. Mně osobně je jejich dílo sympatické především tímto směřováním; tím, že nehodlá za každou cenu šokovat, nesnaží se exhibovat, není excentrické. Je předmětné a bez okolků míří k tomu, co jím jeho autoři chtějí vyjádřit. 

Sochař Petr Holub, který vystudoval Fakultu výtvarných umění v Brně pod vedením Vladimíra Preclíka a posléze Michala Gabriela, v celku své tvorby cílí na lidskou figuru, přičemž má snahu ji vyjádřit v co nejrozmanitějších pozicích. Fyzicky náročných i obyčejných, takových, jaké dokážou zaujmout předobrazy jeho děl. Autor jde koncepcí své tvorby vlastně proti proudu dobového poklusu za nalezením toho nejoriginálnějšího, nejkontroverznějšího a tím i mediálně nejatraktivnějšího, co lze v současném světě najít. Dělá přesný opak: zaměřuje se na prosté, jasné, lidské, které právě v tom překotném shonu za neobyčejným, zůstává mimo výsek pozornosti. Nečiní jej to v umění počátku 21. století právě proto neobyčejným?

Začátky Karla Jerie, absolventa ateliéru malby Antonína Střížka a poté Michaela Rittsteina z pražské Akademie výtvarných umění, byly obdobné. Neprovázela je krkolomná honba za třeskutě originálním výrazem, ale zaměřil se na preciznost kresby a zřetelné tematické pole, na němž popustil uzdu fantazie natolik, že vybudoval vlastní, Jeriovský svět. Ten je dnes dobře poznatelný i divákovi, který se s autorovou tvorbou setkal jen letmo – brzy jej dokáže rozlišit v záplavě současného umění, a to jak v malířské, tak i v ilustrační podobě. Jeho svět houbařů, pastových mutantů, lovců zápolících s mytologickými postavami nebo lidí, pokoušejících se uklidit neobyčejný, řekněme vesmírný, bordel, si našel pevné místo v umění nejmladší generace autorů.

Vzájemně podobné rysy, které lze v tvorbě obou autorů nalézt, se pro případ výstavy v Galerii PRE setkaly ještě v jednom průniku. Oba autoři svá díla modelovali / malovali podle určitého díla svého spolupracovníka už dříve: pro účely chrudimské výstavy vznikla v roce 2011 skulptura Rozmluva, která vycházela z maleb Karla Jerie. Pro účely dnešní výstavy zase naopak Karel Jerie zabudoval sochu Most Petra Holuba do prostoru svého fantaskního světa. Vznikla tak malba nazvaná Čistý průlet, která tvoří další z pomyslných vrcholů jejich spolupráce i celé výstavy: je to dílo, které v sobě spojuje myšlenkový svět obou autorů. 

Kateřina Tučková